Byliny a houby

Druhová skladba rostlin je na Železnorudsku v rámci horských biotopů celkem bohatá. Může za to rozmanitost krajiny. Díky ledovcové činnosti ukončené před 10 až 13 tisíci lety se zde setkáváme s tzv. glaciálními relikty tedy s druhy žijící zde od doby ledové, jakým je například vzácná šídlatka jezerní. Díky vhodným podmínkám můžeme zde narazit i na rostliny původem z Alp, jako je třeba mléčivec alpský.

Na velice čisté ovzduší nás potom upozorňuje přítomnost provazovky, chráněného lišejníku, jenž patří mezi bioindikátory. Místní louky a rašeliniště jsou také světem vzácných orchidejí, jakými jsou třeba druhy prstnatců. Na rašeliništích, jež jsou tvořena tzv. nesmrtelnými mechy rašeliníků rostou čtyři druhy masožravek. Rosnatka okrouhlolistá je jednou z nich.

Do jiné skupiny vzácných rostlin patří dřípatka horská, kráska horských lesů. Ty by nemohly existovat bez hub, které žijí se stromy ve vzájemně prospěšném vztahu, zvaném mykorhiza. Houba dodává kořenům stromů vlhkost a minerály a strom houbě zase organické látky. Horské lesy však nejsou druhově příliš bohaté a stejně tak je tomu i u rašelinišť. Opakem jsou rozličné typy luk a pastvin, které se na Železnorudsku nacházejí. Je to jeden z mála případů, kdy lidské počínání, jakým bylo od pradávna odlesňování půd, přírodě prospělo. Louky vytvářejí v místní krajině ostrůvky zvýšené biodiverzity, a tak pozitivně ovlivňují stabilitu železnorudských ekosystémů.